Víťula a Pleťula
Na začátku května, při stěhování koní z Tiché, se dvě rezavé kobylky dovezly místo na pastvinu do Frenu k nám. A tím jim skončil čas bezstarostného dovádění na loukách a začala práce 
. Dlouho jsme nevědeli, jak se jmenujou, a tak jsme jim začali říkat podle majitelů a ujalo se to 
. Teď už víme, že Viťula je Karen a Pleťa oficiálně Galeta. Zatímco s Pleťou jsem v sedle měla tu čest i já a zvládáme krásně vyjížďky do terénu (s několika modřinami...), Víťula nezapře svou přibuznost s Aramonou, kterou jsme měli na obsedání před třemi lety. Nic Lubovi nedá zadarmo a pokud nemá náladu (jakože na uždění, čištění břicha a ježdění ji ještě neměla), dává nám to patřičně najevo. Ale i malé pokroky jsou pokroky . Jen to bude
trvat trošku dýl a snad to do zkoušek stihnem... Pleťa už se u nás vyspí jen třikrát a pošupajdí za svým pánečkem do Hrabové. Je třeba uvolnit místo dalším výcvikuchtivým . Tak ať se jí v novém domově líbí...
