Sedm jednou ranou...
Minulý pátek jsme na Ranči na Žarách vzývali jaro. A byli jsme vyslyšeni
. Hned v neděli ráno na nás z modré oblohy koukalo sluníčko... Počasí přímo lákalo ven. Koníky jsme šoupli do výběhu a doma zůstala jen Troya, protože má říji a utíká do výběhu k hřebcům, Indara, která měla slíbenou lehkou práci na kolbišti a Topka. Ta
proto, ať ve výběhu není sama. Indu jsem si nachystala na ježdění. Protože už skoro dva měsíce chodila kvůli zranění jen do výběhu, vždycky s Topkou, očividně se jí pobyt na place, ještě k tomu samotné, vůbec nelíbil. A tak začal koncert
. Naše koně museli slyšet i lidi dole v Kunčicích. Naštěstí se nekonalo žádné rodeo, ale to řehtání bohatě stačilo. Topka už to ve stáji
psychicky nevydržela a nějakým způsobem se jí povedlo utéct z boxu. Samozřejmě si to namířila rovnou za námi na plac. Když později dorazil Luba s foťákem, nestačil se divit. Topka dělala Indě opravdu poctivě společnost i v klusu. Sem tam si neodpustila nějaký ten kozlík - předváděla se před malochama hřebčochama, kteří se samozřejmě nenechali zahanbit a lítali ve výběhu nahoru dolů. A k tomu všemu nás ještě na place doprovázel celou dobu ježdění Max. Takže jsem během půl hodiny stihla opohybovat šest koní a vyvenčit psa
. To není špatné, co?